XI.

Xaver Dvořák

XI.
Ó chceš? mé srdce ať jsou jesle Tvoje! dřív po nich prostři bílé světlo Svoje za měkké podušky, jak hedvábí: ať Tebe, Jesulátko, přivábí! Ó chceš? mé city, cherubínů roje, ať rozzvučí se v sladké písní zdroje, a stříbrných těch zvuků půvaby ať Tebe, Jesulátko, přivábí! Ó chceš? hle, ke kolébce Tvojí váži svou duši, ať je mateřskou Ti stráží, ať po víčkách Tě vroucně zulíbá. Ó chceš? sem sestup v Lásky Svojí mdlobě, hle, na pentlích Tě modliteb svých, robě, v sny růžové tak dětsky zkolíbá. 79