XIX.

Xaver Dvořák

XIX.
Je smutný večer! I v mé duši tmí se. Ty sladké světlo duší, ach, Ty víš, jak smutno je mi, Ty se neblížíš, v mou bolest těžkou marnou touhu míse. Dny vyvstávají jako hory lysé, a život moře bouřlivé je spíš, mé srdce, archa, marně pouští výš jak holoubky své prosby: nevrací se. V tu přebolestnou smutků mojich krisi kéž rty své na lem Tvojí bílé řízy jak Veronika přitisknouti smím! Ne moc ať Všemohoucnosti s ní skane, ni balsám Milosrdenství, ó Pane, jen divem Lásky Tvé se uzdravím! 87