PATER NOSTER.

Xaver Dvořák

PATER NOSTER.
Synové země! chvíle sbratření je, ať pýcha srdcí shnětena je pod pěstí, ven rvete závist, která z bídy tyje, již ocelili jste v své bolesti. Jak krutý stín ať pohrdání sejde, jež truchlým očím nechali jste číst, ať lásky čisté símě v srdcích vzejde, jež dlouho prohnívala nenávist. Ať z očí vašich šlehá v rozjiskření a skráně vaše vroucně posvětí, ať divem přesvatého okamžení vám rozpne ruce k bratrskému objetí. 34 Ať rozkoš bratrství nás prolne žhavá, a ze zápalu mystického blesk ať v srdce zákon Lásky vytesává,vytesává jak na Sinaji do kamenných desk. Zrak vznícený pak svatým plamem Víry, snům dejme rozkvést sladce šíleným o Otci, který vládne nad vesmíry, kde jiskří cesty k rájům ztraceným. Jenž dědictví nám do věčnosti schrání, než vyhnanství se skončí tvrdý čas, a myslí na své děti v usmívání, jak královský jim purpur vrátí zas. – A v rozvroucnění citů do ekstase, kdy ret náš v chvění zajiká se až, tu modlitbu ó šeptejme tak blaze, tak oddaně, tak dětsky: Otče náš! 35