MEMENTO ŽIVÝCH.

Xaver Dvořák

MEMENTO ŽIVÝCH.
Ó bratři neznámých krajů a dálí, od břehů ku břehům, od moře k moři, v jichž srdci rovný mně lásky žár pálí, jichž zraky upřené k jediné zoři. Vy, kteří nesete v hlubinách duše to stigma nebeských dědiců, synů, a tíhou trápení v blažené tuše vykupujete svou minulou vinu. Ó bratři, najatí na trhu žití, vyslaní na jednu vinici spolu, pod jednou klenbou, s níž krutý žár svítí, pod jedním zákonem muky a bolu. 27 Však s jednou nadějí zářivé mety, s tušením věčného mládí a jara, kam duše uniká prudkými vzlety, ó tehdy, když to v ní dětství snem hárá. Teď, kdy se rozvlní milosti moře, s oltáře když trysknou zázračné řeky, uzdravující zdroj pro vaše hoře, pro vaše bolesti balsamné léky. Mých rukou sepiatých prohnuté dlaně kéž jako škeble v ty hrouží se zdroje, vám schladit na chvíli sžehnuté skráně, zbrocené dokola perlami znoje. Mé ruce sepiaté, studánky svěží, pít nesou, v života poušti kdo prahnou, v nich manna nebeská pokorně leží pro ty, již mrouce dlaň dychtivě vztáhnou. Na vaše krvavé rány a hlízy s nich milost ať hojivá pramenem prýští, do srdcí vyschlých jak zachvění mízy ať tryská naděje úrody příští. 28