X.

Xaver Dvořák

X.
Mou duši mateřsky ó na lokty vem a k prsu přiviň, který krvaví, má víčka přivři ve snu opojivém, a rozkoš božská ať mne zaplaví. Zdroj otevři, jenž zakrytý je divem pod rouškou Způsob, Víry zástavy, a nech jej trysknout v proudu konejšivém v hlad touhy vydrážděné hlodavý. Ó k Tvému ňadru přissáta ať pije Tvé Lásky žáry, mléko mateří, jež božskou krmí nesmrtelnosti je. Hle, svatá Hostie, jež vyzařuje jas bílý kol, plá v tichém zášeří jak peníz, jímž se věčnost vykupuje. 78