XII.

Xaver Dvořák

XII.
Ty stánek můj jsi, v Tobě odpočinu, zde pěstí krvavou se chytnout nech, můj život bouře byl a Ty’s můj břeh, zde hlavu složím v mateřském jak klínu. Tvé Milosrdí zastřelo mou vinu, Ty vidíš úzkost jen v mých pohledech a cítíš na Svém srdce mého spěch, Ty, sladký Živote můj, zříš, jak hynu. Jak nebe hvězdnaté Tvá Láska září, s ní o mne Spravedlnost Tvá se sváří, však vítězství, vím, Láska odnese... Juž cítím, jak mně v náruč prostře se, mne z prachu pozdvihne a šeptne: Synu! – Ty’s stánek můj! zde sladce odpočinu. 80