EVANGELIUM.

Xaver Dvořák

EVANGELIUM.
Tvůj hlas! Ó nech jej zníti dlouze, dlouze mou duší mdlou a láskou k Tobě churavou, ó zjev se vlídně její svaté touze, s níž v snění k nohám kleká Tvým, a rukou svou jak hříšnici ji z prachu zvedni pouze. Nech za Sebou ji kráčet, učednici, ať ovečka jde po šlépějích Pastýře, se v řízu liliovou lichotící, nech v slitování Svého božské přemíře ji slyšet Svoje slova laskající. 17 Nech u nohou ji odpočinout Svojich, sny tkej jí Svého evangelia o Království Svém po bolestných bojích, kde každá naděj tajuplně ožívá a radost tryská v tisícerých zdrojích. V snech čarovných ó zapřeď její zraky,zraky jak v stříbru luny tichý svatvečer, a prolom divem obzor nad oblaky, dej tušit sladkost archandělských sfer, kde Sám se zjevíš, zázrak nad zázraky! 18