ŽALM V.

Xaver Dvořák

ŽALM V.
Já po Tvém hlase běžím úzkostliv, a Ty se dálíš, Pane?! Já hořím touhou padnout k nohám Tvým, chlad z Tebe vstříc mi vane! Jsem plný lítosti, jež hořce zraje, Ty neusmířen dosavad! Že v nitru mém čteš všecky boje, dej zoufalosti mojí znát! Hle, hrdost moje ve prachu jak plazí se a spíná k Tobě ruce, 61 můj vzdor, jenž kdysi cynicky se vysmíval, teď shroucen v zlé je muce. Má duše, jež se hříšně veselila, v šat oblékla se smuteční, jak poustevník v své cele zavřen navždy, noc nerozezná ode dní. Své vášně, památku své hanby, sežehla jak lodi od loupeží, a sny své všecky jako ptáky schytala a zamkla v tmu svých věží. Teď čeká u Tvých dveří kajícnice, když nic už z hříchu nehostí, zda rozpomeneš se na zázrak Lásky a přijdeš se Svou milostí. 62