OBĚTOVÁNÍ.

Xaver Dvořák

OBĚTOVÁNÍ.
Na zlaté misce vzhůru pozdvihuji chléb mystický, plá bíle z ní, jak liljemi, jež vůni vydychují, by zakryt Beránek byl obětní. Hle, na hranici Lásky dá se vložit tak oddaně, jak na Golgotě kdys, pod křížem naším zas chce všecko prožít, hrot kopí by se v ňadro bílé vříz’. Jak révy tok o kalich zlatý zvoní, ach, cítíš krev to kanout v krůpějích, jež vyvřela, nach z puklé těla sloni, a kouří žárem Lásky k nebi z nich. 22 Svým ohněm vzplála obět bíle žhavým, jímž demantné se zámky rozpadnou, jež nebe zavírají hlasům lkavým, a k Bohu šlehne vůní balsamnou. V těch plamenech hned Spravedlnost taje a Milosrdenstvím se k zemi usmívá, dech milosti jde srdcem omývaje a sladkostí se v duši rozplývá. 23