VII.

Xaver Dvořák

VII.
Má láska řeřaví Tvou přítomností, vše stupňuje se ve mně, touha, ples a světla jas, jenž v duši se mi snes’, vše provanuto sladkou horoucností. Vše sřítilo se k nohám Tvým, můj Hosti, má chlouba všecka, život můj, ó věz, ač bednou, kořistí jsou Tvojí dnes, ó být tak kořistí Tvou do věčnosti! Jen pal a der, co přivinout se brání úž k Tobě vášnivě a do skonání, mou duši prudce božstvím pronikni, bych nemoh’ jinak, věky, noci, dni jen Tebou opájet se, nikdy dosti: má láska řeřaví tou horoucností. 75