SNĚŽENKY.

Svatopluk Čech

SNĚŽENKY.
Chorému chlapci mladičká sestra nosila denně kvítečka pestrá; vonné ty pozdravy lučin a doubravy plašily od něho nudu i žal – neduhu trapného zapomínal. Ale ach! květy bledly a svadly, rubáše sněhu na luhy padly, vichřice po nivě bouřila mrazivě, s hukotem vnikajíc v každičkou skrýš, skučíc a hýkajíc komínem v chýš. [257] Zamrzlým oknem do smutné chaty vkrádá se zřídka paprsek zlatý. Pacholík churavý nemá již zábavy, kane mu slzička na bledou líc: „Květy mně sestřička nenosí víc!“ – „Květy,“ dí matka, „v zimním teď spánku – zbudí je zase píseň skřivánků po luhu, po lese v májový čas, – náruč jich přinese sestřička zas.“ Míjeli dnové, měsíce s nimi, na nivách posud rubáše zimy. „Brzo-li zaplesá skřivánek v nebesa, pod bílou plachytkou procitne květ? –“ touží jen s výčitkou chlapecký ret. 258 Těší jej máti, k loži se shýbá, tvářičky vpadlé horoucně líbá. V oblasti krásnější spánek jej konejší; slzou však matinka vlaží mu líc: „Fialky, chudinka, nespatří víc.“ Děvčátko slova plačící matky slyšelo, tiše vyklouzlo z chatky: „Spatří je! V útají pod sněhem dřímají; pod krovy zimními vynajdu je – bratr se nad nimi zaraduje.“ Nechať jí zimou prstíky křehly, bodaly mrazu ledové jehly; ve sněhu po nivě hledala dychtivě, hrabala v závěji; avšak, ó žal! kvítek se nikde jí neukázal. 259 Nebeský otec, sypaje s hůry hvězdičky bílé do zimní chmury, s výsosti blankytu shlédl k ní v soucitu; sněhových chomáčků rozhodil hrsť v bělostném obláčku na ztuhlou prsť. „Leťte, vy mračen pochmurných dítka, změňte se dole v lahodná kvítka, u nohou dítěte ze sněhu vypněte v milounkém zvonečku bělostný třpyt, v dětském jak srdéčku sesterský cit.“ A kam ty vločky na nivu slétly, kalíšky něžné, bělostné zkvetly; svitlo jich pažitem, hvězdic jak blankytem – zplesala dívčina nad krásou jich, trhala do klína kvetoucí sníh. 260 Chvátavě bratru přinesla kvítí – kterak mu očka radostně svítí! Prchla mu z útroby příšera choroby – – Venku však plesaje vesnický lid uvítal do kraje sněhulek třpyt. „Vítejte, první líbezné zvěsti, že nivě vrací život a štěstí, lupení houštině, skřivánky výšině, omládlým lučinám koberce z duh, teplo a záři nám laskavý Bůh!“ 261
Básně v knize Lešetínský kovář a Menší básně (in Sebrané spisy Svatopluka Čecha, díl 2):
  1. báseň bez názvu
  2. VĚNOVÁNÍ
  3. KANDIOTKY.
  4. KYRYSNÍK.
  5. CHALOUPKA.
  6. HUSITA NA BALTU.
  7. BOUŘE.
  8. V PITEVNĚ.
  9. UMÍRÁNÍ.
  10. MÁ POESIE.
  11. V KLÁŠTERNÍM SKLEPĚ.
  12. O JEDNOM KRÁLI.*)
  13. Pan profesor X.
  14. Recept na talent.
  15. Naše divadelní strasti.
  16. Diminutiva.
  17. Na kalamář jistého spisovatele.
  18. Způsoby samovraždy.
  19. Aesthetik.
  20. SNOVÉ.
  21. KŘÍŽEK.
  22. VŮZ.
  23. HROB V LESE.
  24. JARNÍ DÉŠŤ.
  25. OREL BALKÁNU.
  26. ŠUMAŘOVO DÍTĚ.
  27. NA LODI VYHOŠTĚNCŮ.
  28. BŮH.
  29. PIJÁCKÁ.
  30. Z POPĚVKŮV OMARA CHIJAMA.
  31. HANDŽÁR.
  32. NA HROB HAVLASŮV.
  33. ZIMNÍ NOC.
  34. ŽIŽKA.
  35. V BUŘANU.*)
  36. Nic.*)
  37. S KUŽELE BÁJÍ.*)
  38. KRÁL A ŠAŠEK.
  39. Kallistratus.
  40. Cottovi.
  41. Předčítateli veršů.
  42. LETNÍ PROCHÁZKA.
  43. LETNÍ VEČER.*)
  44. VZPOMÍNKA.*)
  45. VOJÍNŮV ŠTĚDRÝ VEČER.*)
  46. TAJNÉ HOŘE.*)
  47. Z DOB ZAŠLÝCH.*)
  48. NA BEZDĚZI.
  49. POHÁR MLADOSTI.
  50. MATKA.*)
  51. SKŘIVÁNEK.
  52. PŘEDČASNÁ SMRT.*)
  53. RODNOU VSÍ.*)
  54. NA ÚTĚKU.*)
  55. NA VÁHU.*)
  56. SVLAČEC.
  57. JARNÍ SNĚNÍ.*)
  58. VÁDA KVĚTŮ.
  59. SNĚŽENKY.
  60. PRVNÍ A POSLEDNÍ.*)
  61. KRÁL JEČMÍNEK.
  62. U MOŘE.*)
  63. KLÁŠTERNÍ KVĚT.*)
  64. PTÁČNÍK.*)
  65. KOMENSKÝ.*)
  66. PÍSEŇ.*)
  67. RADHOŠTSKÁ DUMA.*)
  68. OTROKYNĚ.*)
  69. * * *
  70. Hraběti V–vu.
  71. Hraběnce A. A. Orlové – Česmenské.
  72. Na památník Alexandra I.
  73. Kněžně S. A. Urusové.
  74. Sobě.
  75. MYŠLENKY.*)
  76. Naše kritika.
  77. Nové roztřídění.