RODNOU VSÍ.*)

Svatopluk Čech

RODNOU VSÍ.*) (Z „Vojenských písní“.)
Zas po letech mě války běh zanesl v okruh známých střech; než ret můj truchlivě se ptá: Zda tys’ to, milá vísko má? Kam obrací se smutný hled, zří šlepěj hrůz a zkázy sled, a hnízdo zlatých dětských dum, má rodná chata – troud a rum. Jen tuto chatu, rodnou ves jsem širým světem v srdci nes’ – mí drazí dávno mrtvi již a teď i rodná klesla chýš. ——— *) Ve „Květech“, 1884, pod chiffrou J. D. [241] Kde na útulný, starý štít rod vlaštovčí svůj lepil byt a štěbetal k mým dětským hrám, tam zčernalý se kloní trám. Kde z milé jizby matky líc okénkem zářila mi vstříc, teď teskně nořím pohled svůj ve šklebný otvor, pustou sluj. A prázdno, pusto jako tam i v srdci vlastním na vždy mám: vše, co mi draho, mileno, v tom černém rumu pohřbeno. Leč na kůň! Dále! Polnic jek mne hlasně volá v boje vztek, snad zas tam najdu v dešti střel, co drahého jsem v žití měl. 242