BOUŘE.

BOUŘE. – Mořská fantasie –
I.
MODLITBA DÍVKY PŘED KAPLÍ NA BŘEHU.
Ó hvězdo mořská, matko milosti, ve sváru živlů mír svůj rozhosti, a zažeň vichrů divý sněm nebeských očí pokynem, ó hvězdo mořská! Ó hvězdo mořská, slze stavící, měj nad korábem svatou pravici, zahal jej v plášť své záštity a stěžeň zacel rozbitý, ó hvězdo mořská! Ó hvězdo mořská, duší touha mi zavívá jako vítr plachtami, ó kněžko čisté lásky ty, již stěžeň zacel rozbitý, ó hvězdo mořská! [98] II.
PÍSEŇ PLAVCŮ O LODNÍM SKŘÍTKU.
Lodní mužík – ten si vodí vám co šlakovitý šlak, jako klíšť se drží v lodi – (povídá to starý Jak). V kazajce a pruhovaných spodkách jako marynák v plachtách sedá nadouvaných (viděl ho tam starý Jak). Rád má lidi – plavců děcka uhýčkává – sklénku však nad stvoření kochá všecka – (právě jako starý Jak). A kde skoupý na výčepky soudek proň, tu cpe si vak a prach lodní stírá s trepky – (na to důkazy má Jak). Hledá sobě lepší bydlo, ale s lodí amen pak: zkáza sedá za kormidlo, utone – – (kříž dělá Jak). 99 III.
ZPĚV HOCHA V KOŠI NA STOŽÁRU.
V košíku vysoko v hnízdě co pták vysílám široko bedlivý zrak. Otec můj koráb, voda má matka, plachty mé sestry, stěžeň má chatka, veselé jsem hoše, prozpěvuju z koše: La la la! V jiný se vykrádá lodní duch stan, bouře loď ovládá ve hvizdu lan. Pode mnou loď se kolísá divě po vodních ořů bělavé hřívě, stěžeň praská holý, já však ve vrcholi: La la la! Pod nohou stožár mi chví se jak děd, a blesků požár mi zalívá hled. 100 Nech stěžeň praská! V mokrém tam hrobě voda mne matka přitulí k sobě krystalnými lokty a vln šeptnou klokty: La la la! IV.
JINOCH POD STOŽÁREM.
Jak ten obraz božské Panny v šedý stěžně kmen, obrázek mi přelíbezný v srdce zasazen. A jak tuto pod obrazem lampa mžiká tmou, lásky hvězdička se míhá tmavou duší mou. Za hory jsem strmé zašel, hlubé za moře, však mé srdce zůstalo tam v chatce nahoře. Uviděl jsem dálných lesů divukrásný květ, 101 ale krásnější je přece dívčinky mé ret. Nespatřil jsem hvězdy také v nebi celičkém, jaká rybářce mé zlaté svítí pod víčkem. Za poklady obešel jsem cizích zemí lem, však ten poklad ve tvém, dívko, srdci rozmilém. Kněžko nebes, ochraň zmaru šedou stěžně hruď a dvou srdcí věrné lásce milostiva buď! V.
V KAJUTĚ.
Dívka (ve visutém lůžku).
Bojím se tě, můj otroku! Šílenství ti hárá v oku – 102 Černoch.
Spi má mladá, spi má panípaní, ve velkého ducha dlani, spi má paní, spi! Já jsem černý, ty jsi bílá, musselín tě obestýlá jako peruť mhy, spi má paní, spi! Spi, má paní, v bouře ruchu, perly blýskají ti v uchu jako hvězdičky. Ty jsi světlá, já jsem tmavý – v luzném vlase plápolavý diadém ti tkví – spi má paní, spi! SpiSpi, má mladá, spi má paní, ve velkého ducha dlani, spi má paní, spi. Brzy budem bílí oba, jasnými nás vodní koba spojí prsteny – spi má paní, spi! Dívka.
Slyšíš, slyšíš, můj otroku, jak to praská v lodi boku...? 103 Černoch.
Já nejsem otrok, však slavný jsem král, před časy Sudan se pěsti mé bál, zlatý kruh okolo lýtka mi plál, ve vlase perly – ba slavný jsem král! Spi má paní – koráb letí cizím břehům do objetí, na něm okov zní – spi má paní, spi. Ba nejsem otrok, jsem veliký král, jemuž plášť tygří kol ramenou vlál – spi má paní – dollar zvoní, pod bičem se ze zad roní krve potoky – spi má paní, spi. Ale teď znovu jsem veliký král, slyš rachot bitevní – zvoní cimbál... Nespi, drahá moje milko, zulíbám ti bílé čílko, korálové rty, milkomilko, neusni! Dívka.
Nech mne – Satan ve tvém oku, udusíš mne, z lodi boku voda vplývá, zhynem v toku, pro Ježíše, můj otroku... 104 VI.
NA PALUBĚ V BOUŘI.
Kuchtík (vylézaje z nitra lodi).
Pod palubou vody jako v žumpě. Lodníci.
Vyvalíme soudky, bratři! Kapitán.
K pumpě! Lodníci.
Ha ha ha! Kapitán.
Vám k smíchu? Však si ticho zjednám bičem. Jedni.
Rozpařme mu břicho! Jiní.
Přivažme ho k stěžni, nechať patří na řádění naše! 105 Ostatní.
Dobře, bratři! Jinoch pod stožárem.
Kněžko nebes, uchraň zmaru šedou stěžně hruď a dvou srdcí věrné lásce milostiva buď! Lodníci (vyvalujíce soudek na palubu).
Plnýť celý – ani šplechu – však ti dopomůžem k dechu, jen co vyjdeš na palubu; kapitán ti zacpal hubu lakomý, ha ha ha lakomý. Vodní řasa, staré dítě, za to věnci ověsí tě, opláchnou tě jasné brody, napiješ se slané vody jako my, ha ha ha jako my. 106 Z kajuty křik.
Pro Ježíše, můj otroku! Sbor opilých lodníků (křepčících okolo stožáru).
Hezky, hezky do kolečka toč sese, brachubrachu, beze strachu, kdo se bojí, ten je bečka, ple – ple – ple – plesnivá bečka. Ženy (lomíce rukama).
O Mar’je, shlédni na nás shůry a rozptyl hvězdným pláštěm chmury – Sbor lodníků.
Kdo se modlí, ten je bečka, ple – ple – ple – plesnivá bečka. Ženy.
Ty, ježto v nebešťanů kůru roníš pablesk hvězdný skrze chmuru v bezdny, ó slituj se, hle pod nohama nám otvírá se moře tlama a kolem rozsápaná lůza – ó hrůza! 107 Sbor lodníků.
Celý svět je be – be – bečka, ple – ple – ple – plesnivá bečkabečka. (Stožár se řítí s děsným praskotem.) Hlas se stožáru.
La la la... VII.
DVA POBŘEŽNÍ LOUPEŽNÍCI.
První.
Nu co’s ulovil? Druhý.
Hoch v písku bledý – známých tahů – První.
U svatého Bedy! Aj, toť našeho je břehu dítě. Míval děvče, na skalním kde štítě tamo chaloupka se míhá v šeru. Odplul kdysi – v dálku obemženou její prsten s sebou nes’ – 108 Druhý (prohledav mrtvolu).
– a věru s jinou také nevrátil se cenou. První.
Prstýnek mu nech a v moře zpátky ponoř jej... Druhý.
Hleď, se skály ten vratký dívky skok! Již bílé vznáší dlaně z vln – První.
Toť ona! Pomodlem’ se za ně! VIII.
ZÁSTUP RYBÁŘŮ PŘED KAPLÍ.
Ó hvězdo mořská, kotvo naděje, posvátnou dlaní uhlaď peřeje, sviť libě vodním závojem těm, co tam spějí s pokojem, ó hvězdo mořská! 109 Ó hvězdo mořská, zdroji života, nech bouře zlá i koráb ztroskotá, ty na dně pustém novou chýš z těch trosek lásce vystavíš, ó hvězdo mořská! Ó hvězdo mořská, dejž, by úpadem král bouře sklonil mračný diadem, a z trosek lásce – hlas náš slyš – tam na dně věčnou vystav chýš, ó hvězdo mořská! 110