V KLÁŠTERNÍM SKLEPĚ.

V KLÁŠTERNÍM SKLEPĚ.
Frater Krištof, jemuž pod ochranu dány sklepy, po zátce tam zátku vytahuje nočním při kahanu – zkoumáť vína k zítřejšímu svátku. Onť i v noci prospěch řádu pilnou střeží rukou a tak málo žádá chvály – skromná duše! – že se vkrádá po špičkách tam, ruku před svítilnou... Nejmilejší LacrymaeLacrimae jsou Christi posilou mu při noční té práci, a v těch slzách se duch jeho čistý jako v moři pobožnosti ztrácí. Za to nebes požehnání celé v takém nadplňku se v jeho těle zmnožuje, že nemá místa v pasu, a tvář – odlesk slunečního jasu... Půlnoc je a lampa fraterova slabým svitem sudy obepřádá. Slyš! tu v sudech – mocných náhle slova – podivná se rozzuřila váda. [119] Div, ó div! tu vína různorodá prou se hlučně, ve které z nich v Káně Galilejské proměněna voda všemohoucí byla rukou Páně. Drzým šumotemšumotem, slyš! lehké zboží z Champaně tu čest si osobuje; od jakživa svatební prý množí veselí a nejvzácnějším sluje. Od Rýna mu, jízlivé pln záště, Němec prostředně i bezprostředně dokazuje, že to nemůž’ předně vůbec být a za druhé i zvláště. Důvody je mocně překonává zdravé logiky a Bůh ví čeho, jemu jen že náleží ta sláva, jakž prý vůbec všechno všudy jeho. Maďar od Tokaje – teremtete! na to, hově odvěkým svým zvykům, křičí, div že obruč nerozmete: „Nullum vinum nisi hungaricum!“ Ba i skromná takto Mělničina na svůj účet v debattě je činna, stavíc nároky své, jako vždycky, hlavně na důvod filologický. 120 Však don Xeres nadýmá se hrdě a slov chlubných rozesílá šiky, že jsou všichni dohromady, tvrdě, kacíři neb aspoň schismatiky. On prý jenom hoden milosti té, země syn kacířskou krví zpité, on prý do očí ty blesky mnichům zasíval, jež zhoubu dštily hříchům... Tak se hašteřily. Tu však ticho frater ruky pokynutím velí, k rozsudku rty spravednému dělí, převelebné pohladiv si břicho: „Bratři milí, z vás se neskvěl žádný na svatebním v Galileji stole, vědělť Pán, že kdyby mok váš ladný byli okusili apoštolé, že by žádný z nich byl nechtěl dbáti o to, aby stal se mučenníkem, ale každý spíše chtěl se státi v našem řádu fraterem – sklepníkem.“ 121