KRÁL A ŠAŠEK.

Svatopluk Čech

KRÁL A ŠAŠEK.
Kdys na pavlán ve slávě celé vystoupil Jiří král; leč pod korunou zlatou v čele mrak starostí mu stál. Z dum vyrušen byl zvonků hraním – to z kukle rolničkové za ním brat Paleček se smál. „Oj, milý brachu,“ zvolal knížekníže, „teď k sobě sám jsem děl, že koruny té skvoucí tíže mi přinesla jen žel, že měl jsem vyměnit si záhy za čapku tvou ten klenot drahý, jenž trním v čele tkvěl. Hle, pro tu kukli zvonečkovou bych neměl válčit s kým a denně piklů přízi novou by neutkával Řím, [206] zrad neznal bych ni han a kletby, mně pod rolničkou stále kvet’ by jen žert a smích a šprým.“ Však zavrtěl jen prudce hlavou druh vtipný na tu zvěst, že zdobu zvonků třepetavou rozkýval v bujný chřest. „Ne, ne,“ řek’ vážně, „bratře králi! Tou směnou bychom vyzískali si oba malou čest. Já pod korunou ve dne v noci bych vesele si ved’, však čelit panstva zbujné moci bych věru nedoved’, ni mařit pletich římských přízi, ni chránit zemi zloby cizí a spoust a han a běd. A když bys viděl vrahů ruku té země štěstí rvát, zdaž v rolniček bys doved’ zvuku ty na rtech úsměv lhát? Ne! Šašek já – ty král jsi pravý – jen v stínu Jiříkovy slávy můž’ Paleček se smát.“ 207