ŽIVOT.

Tereza Dubrovská

ŽIVOT.
Na bílé cestě šla jsem z jara, ve květech byly jabloně, a jejich šedá hlava stará se chvěla v bílé zácloně,zácloně. O polednách se vítr zvedl – šel po rybníce z vodních řas, do květných stromů šumně sedl a vonné lístky na zem střás’... A na večer, když slunce zašlo – pad’ poslední květ do rosy: Tam vadnoucí ho dítě našlo a s jeho lístky hrálo si... 5