Až budeš unaven – přijď ke mně pak,

Tereza Dubrovská

Až budeš unaven – přijď ke mně pak, Až budeš unaven – přijď ke mně pak,
já věčně budu tebe ždát... Ke mně se skloň, v mé oči upři zrak, chci odvahu ti novou dát.
Až budeš unaven a světem syt, pak na mé šíji hlavu skryj – Chci novou silou tebe napojit, z mé lásky nový život pij! Až budeš unaven – ó, duše má – pak v moje žhoucí lokty spěš... Chci žití tvoje vystlat růžema – v mé duši – svoji nalezneš! 70