NADĚJE.

Tereza Dubrovská

NADĚJE.
Šla princezna a měla bílý šat a bílé růže v kadeřích... A kudy šla, hned slunce začlo plát, a květy zkvetly na keřích... Šla princezna, a blednul její šat, a růže žloutly v kadeřích, a kudy šla, hned šedý závoj pad’ a viset zůstal na keřích... Šla princezna, a bílý šat umačkán v cárech na ní tkvěl, a bílý květ ve vlasech zvad’ a na keřích už odumřel... A kudy šla, jí v šlépějích hned napad’ bílý, chladný sníh... 13