NEVRÁTÍŠ SE.

Tereza Dubrovská

NEVRÁTÍŠ SE.
Zas v sadě modré bezy zkvetou a bíle ozdobí se zem a do vzduchu se písně vpletou, zas vůně prochví večerem, a v květech zaperlí se rosa a nocí tryskne píseň kosa. Leč ty se nevrátíš. A bude léto, plody zrudnou a zlatý rozhoupá se klas, mír ulehne si v duši bludnou, již znavil příliš prudký jas, a s večerem pod stíny stromů i stáda pastýř svede domů – leč ty se nevrátíš. A podzim přijde, plody střese, a bude pustý strom i luh, a bude ticho v šerém lese a do polí se vryje pluh... 18 U tůně zkvete ocún bledý, kos rozpívározzpívá se naposledy – však ty se nevrátíš... I zima v loktech vločky bílé zas projde naší ajejíalejí, a bezehlesé, teskné chvíle se v smutek rovů navějí – na temných thujích kolem všude to velké ticho ležet bude... Ty už se nevrátíš... 19