Vše na Tebe mne připomíná,

Tereza Dubrovská

Vše na Tebe mne připomíná, Vše na Tebe mne připomíná,
ten pohled snivý, oka žeh – tam slunce třpyt a loubí stinná a květů čarných žhavý dech.
V mé duši rosteš v nekonečnost – vždyť znala jsem Tě dávno již... ne včera jen – ó, je to věčnost, jak dávno, ani netušíš! Když v sny mne matka zkolébala a líbala mou dětskou skráň, Tvá duše se v mé duši smála, mou ruku tiskla Tvoje dlaň. Vždy ve snu šli jsme květnou strání tak tiše, jak dvě sestry jdou – jak dávno tomu, nevím ani, jsem ráda měla duši Tvou. Zde cesta naše byla jiná – žel! Pozdě jsme se setkali! – Ač vše mne na Tě připomíná, teď jdeme jenom povzdálí! 45