ŠOTEK.

Tereza Dubrovská

ŠOTEK.
Na rybníce, v rákose usnul šotek hašteřivý – tam, kde stojí smutné jívy, usnul tiše na rose... Vánek sladké zkazky zpíval na rybníce v rákose – šotku, jenž si hlavou kývalkýval, divného cos zdálo se... Pískot zaslech ptačích hlásků, jež mu vánek ve sny nes’... viděl hnízdo konipásků u břehu tam, v houští kdes... Uviděl pět malých ptáčků v teplém hnízdě v rákose, s pýřím žlutým u zobáčku, které zlatem skvělo se. 27 Ze sna šotek dovádivý do rákosu prudce vjel... vzkypěl povrch vody snivý, v kořenech se rákos chvěl... Hnízdo leží na rose... Žasne šotek hašteřivý... Mlčí vážné, smutné jívy – ale pláč zní v rákose. 28