Srdce moje v ňadrech znaveno je bolem,

Tereza Dubrovská

Srdce moje v ňadrech znaveno je bolem, Srdce moje v ňadrech znaveno je bolem,
jenom zmámen budeš mojím skvělým jasem, a čím výše půjdu, temno bude kolemkolem, volati mne budeš touhyplným hlasem!
Jako bílá hvězda zářit budu Tobě, nikdy rád mne neměl’s – jasně dnes to cítím, nebyl bys mé květy zničil na mém hroběhrobě, nebyl bys mne zapřel celým svojím žitím! Jenom na tu hvězdu hledět budeš stále, kdyby zhasla, cítím, odvrátíš se zase, Tvoje písně sladké zniknou v němém žaležale, jako nad mým srdcem země zavřela se. Jenom její záře Tebe ke mně mámí, jenom její něhou struny Tvé se chvějí... kdyby večer nastal mými nad nivami, zřela bych Tvé oči, jak se odvracejí! 65