Vždyť to, duše moje, žádným hříchem není,

Tereza Dubrovská

Vždyť to, duše moje, žádným hříchem není, Vždyť to, duše moje, žádným hříchem není,
bílé hvězdy svítí na tu cestu naši... a ten bol náš stálý, naše utrpení, ze dne ke dni je nám milejší a dražší.
Naše sladká touha jenom k hvězdám sahá, propasti nechť tmí se, neochabnem v letu, nechť se bouře kolem do divoka vzmáhá, přece jenom květy rozhodíme světu! Nechať to i kolem burácí a šílí, nechať propast děsí příšerná a bezdná – silni půjdem přes ni, věrni v každé chvíli, cesta naše bude závratná a hvězdná! 58