MŮJ SEN.

Tereza Dubrovská

MŮJ SEN.
Ani jsem tebe neměla ráda, byl to jen kdosi drahý, leč cizí, mladost tvá zašlá, duše tvá mladá, a pro tu bilo srdce mé ryzí... Cestou mou přešla vidina sladká, nyní tam v mlhách šedivých mizí, a v duši mojí pohádka krátká na konci svém jen prázdný klas sklízí! Sen byl to jenom a přelud pouhý, nezbylo po něm jednoho květu, hořkostí nemám z odváté touhy a žádné přání po novém vznětu. V sadě již listí se stromů padápadá, byla to duše, mojí tak blízká! Já jsem tě ani neměla ráda – jen po té duši, po té se stýská! 9