Život bych ti chtěla dát,

Tereza Dubrovská

Život bych ti chtěla dát, Život bych ti chtěla dát,
touhy své a mladé sny – kdybych mohla jedenkrát s tebou nazpět – do vesny!
S tebou celé jaro prožít ve smíchu a radosti – do svých teskných písní vložit touhy tvojí mladosti! U tvých nohou klečet zticha, poslouchat zpěv slavíků, kterak země sladce dýchá, voní květy šeříků... Ve větvích jak ševelí to, zvukem drahých pocelů... a co něžné touhy skryto v tajůplném ševelu! 62 Jak den v bílých mlhách mizí, na květy se snáší sen... ve vánku se houpou břízy, v rudých mračnech hasne den... Hvězdy zřít – jak na blankytu jasnou nocí začnou plát... a při jejich skvoucím třpytu tvoje oči celovat! Život bych ti chtěla dát, touhy své a mladé sny – kdybych mohla jedenkrát s tebou nazpět do vesny! 63