ZDA, DUŠE MÁ...

Tereza Dubrovská

ZDAZDA, DUŠE MÁ...
ZdaZda, duše má, to tušila’s, že květy Tvoje spálí mráz? a dřív, než mohly vykvéstivykvésti, že uvadnou na rozcestí? Že smích, jímž zní tvé alejealeje, se přes noc slzou zaleje a truchlivě a bez moci kams’ klesne temné do noci? A píseň tvoje jásavá, jíž hlaholila dálava, se přetrhá a strhne zas – zdazda, duše má, to tušila’s? 6