SLOKY.

Tereza Dubrovská

SLOKY.
Zda je to vskutku hlava tvá drahá, kterou jsem kdysi ráda tak měla! Smutek v mé duši stále se vzmáhá, neznám tvých očí, neznám už čela! Tvé oči jsou to – tvé čelo bledé, jak je to dlouho – vzdálené kdesi... jen mlhy táhnou tajemné, šedé, mezi nás závoj stále se věsí... Úsměv tvůj v dálce ještě tam svítí... sladký tvůj úsměv – jak je mi cizí! Mezi nás mlhy stále se řítí, a ty tvé oči mizí již – mizí! 7