POVZDECH.

R. Bojko

POVZDECH.
Obláčky bílé, úsměvná pohoří, za clonou habrů, olší a jilmů, sunou se tiše v nebeském filmu, pod prudkým světlem radostně zahoří. Obláčky, zlatěstříbřité plachty královsky slavné, nádherné jachty, plující neslyšně kamsi v zámoří! Rád bych, tak rád, vy vzdušné postavy, přes hory, přes řeky, stinné doubravy za vámi, za obzor sladce modravý! Dole však bledí, nahatí sirotci, slzí džbán v ručkách, ve dne i za noci marně by lkali, volali po otci. Obláčky bílé, poutníčci laskaví, ke snů a touhy zlatému domovu doneste tesklivě nyvé pozdravy z tohoto opuštěného ostrovu. Obláčky vábné, nekyňte v dálavy...! 9