NOVÝ DOMOV.

R. Bojko

NOVÝ DOMOV.
Úzké, táhlé město v plytkém klínu nízkých kopců. Bílé nohy řekou Moravou si myje. Obzor jako dlaň, pln mlhy, stínů – – Teskně zírám přes dolinu k horám modrým, do oblohy a to srdce nyje, nyje – – Luna prochází se po náměstí. Přes bázlivé věže, střechy křivé dívají se za ní hvězdy snivé. Zlínský vítr vpadne do zahrady, listí zavzdychá a zašelestí – – – Vyroste zde to mé drobné štěstí, nebo umoří se smutkem, hlady – –? Z uzavřených domů do temnoty odvázané feny teskně lají. Žáby dnem i nocí skřehotají. Vlaky rachotí a duní temně do mé touhy, do tesknoty. Týden k týdni hůře je mně z pohřbívání, ze samoty. 20
Básně v knize Prosté květy:
  1. JITRO.
  2. BÍLÉ RÁNO.
  3. POVZDECH.
  4. POLEDNÍ SLUNCE.
  5. PÍSEŇ.
  6. TESKNÝ ZÁPAD.
  7. PÍSEŇ.
  8. BÍLÝ POTÁPĚČ.
  9. IDYLLA.
  10. MĚSÍC V MLHÁCH.
  11. BLEDÁ NOC.
  12. PODZIMNÍ.
  13. ZLOMENÉ JARO.
  14. NOVÝ DOMOV.
  15. MŮJ KRAJ.
  16. PÍSEŇ.
  17. NAŠE LÁSKA.
  18. OSIŘELÁ.
  19. OSIŘELÝ.
  20. BŘEMENO LÁSKY.
  21. ODPUSŤ.
  22. VE VLEKU DNÍ.
  23. TÍHA.
  24. PŘIKOVÁN.
  25. NÁŠ ŽIVOT.
  26. AŽ ODEJDU.
  27. SPOKORNĚN.
  28. DĚTI MÉ.
  29. AŽ VEJDE.
  30. NEMOCNÉ DÍTĚ.
  31. TĚŽKÁ NOC.
  32. POKOJNÉ DNY
  33. TICHÉMU ROBINSONU.
  34. JSEM VÍC.
  35. TATRY.
  36. JEŠTĚ TATRY.
  37. U NÁDRAŽÍ.
  38. CESTOU K VODOPÁDŮM.
  39. U VODOPÁDŮ.
  40. U SALAŠE.
  41. JAKO LEGENDA.
  42. TROJKA.
  43. ORLE MŮJ.
  44. BŮH TĚ OSLAVÍ.