AŽ VEJDE.

R. Bojko

AŽ VEJDE.
Jdou kolem mne má léta zádumčivá s prázdnýma, pokleslýma rukama – – Co máš? Co dáš, až vejde Mlčenlivá, tmy dcera, vyslankyně neznáma? Hrst klasů nezralých, jež urveš stráni? S mrazivým klidem, plna pohrdání k tvým nohám upustí je, černá paní, na nivách času žnečka znavená. Ó, léta smutná, v prázdnu ztracená. A bude vyčítat hlas umíráčku: Citový impotent – – snů milenec – – a tepla ženského – – a plných váčků – – Tvář zaleje mi studu ruměnec. V tom uslyším však: Pozvedáme zbraně, jež vypadly ti z unavené dlaně, když prodíral ses’, pro nás, stržemi. I napřímím se, ukazuje na ně, a kyvne hlavou kněžka podzemí, hlas vyčítavý změkne, oněmí. 41
Básně v knize Prosté květy:
  1. JITRO.
  2. BÍLÉ RÁNO.
  3. POVZDECH.
  4. POLEDNÍ SLUNCE.
  5. PÍSEŇ.
  6. TESKNÝ ZÁPAD.
  7. PÍSEŇ.
  8. BÍLÝ POTÁPĚČ.
  9. IDYLLA.
  10. MĚSÍC V MLHÁCH.
  11. BLEDÁ NOC.
  12. PODZIMNÍ.
  13. ZLOMENÉ JARO.
  14. NOVÝ DOMOV.
  15. MŮJ KRAJ.
  16. PÍSEŇ.
  17. NAŠE LÁSKA.
  18. OSIŘELÁ.
  19. OSIŘELÝ.
  20. BŘEMENO LÁSKY.
  21. ODPUSŤ.
  22. VE VLEKU DNÍ.
  23. TÍHA.
  24. PŘIKOVÁN.
  25. NÁŠ ŽIVOT.
  26. AŽ ODEJDU.
  27. SPOKORNĚN.
  28. DĚTI MÉ.
  29. AŽ VEJDE.
  30. NEMOCNÉ DÍTĚ.
  31. TĚŽKÁ NOC.
  32. POKOJNÉ DNY
  33. TICHÉMU ROBINSONU.
  34. JSEM VÍC.
  35. TATRY.
  36. JEŠTĚ TATRY.
  37. U NÁDRAŽÍ.
  38. CESTOU K VODOPÁDŮM.
  39. U VODOPÁDŮ.
  40. U SALAŠE.
  41. JAKO LEGENDA.
  42. TROJKA.
  43. ORLE MŮJ.
  44. BŮH TĚ OSLAVÍ.