TÍHA.

R. Bojko

TÍHA.
Západ rudým ohněm vznícený, měsíc, bílý strážce doubravy, obláčky, snů světlé ostrovy, ještě zvou a kynou v dálavy. Jako mladý buřič chycený škubnu řinčícími okovy. Hlouběji však řetěz kovaný zahryzne se, zamotá. Větší tíha, pustší samota. Nadarmo jim obětovaný –? Vzpoura malinkého titana? Či snad neschopnost jen života, anarchie, nuda Slovana – –? 31