BŮH TĚ OSLAVÍ.
U doutnajících trosek říše rozvrácené,
na bitev šeré plachtě hrůzně zkrvácené
bezmocný, hladový, až na smrt chor.
Planinou pustou žírná pole jsou a luka,luka.
Jak staré ruiny zem opuštěná puká,
step sžehlá v mdlobách padá pod obzor.
Vždy rozdával – svou čest, svou slávu, prestýž, statek,
krev tichých milionů, němé stony matek
pro zrádnou milostnici, Evropu.
Teď zrazen vším, i bratry, tulák pohrdaný,
bezvládně leží zde u tvrdé její brány
v hlubokém, krve plném příkopu – –
Ó, Blouznivče! V požárů, pušek hořkém dýmu
sníš ještě sen svůj staletý o třetím Římu,
zpozdilý don Quichote severní?
Nač všechna obět nesmírná, boháči chudý?
V tom tedy spása naše, messiáši rudý,
Tantrisi blázne, kněže moderní?
Tvůj úkol dějinný je budit úžas světů
bezedným podzemím a sráznou výškou vzletů,
pokáním hrozným hrozných vinníků?
Vždy za ideou zářnou jít až do extrémů
a za chvíli jí klnout, smát se, smáti všemu,
proroku pustý, ideální cyniku?
Teď v daleku jak obr týčit se až k nebi
a za rok o zem’ zadunět svou puklou lebí,
sražený Goliáši severu?
Za jitra na prahu své chaty objat vraha
a v noci vrážet meč v bratrská prsa nahá,
jen k ranám, k ranám zdvihat sekeru?
75
Dnes, v očích slzy, líbat Kristův bok a nohu
a zítra po Něm plít –? Oh, popírači bohů – –
třináctý Apoštole – – k zoufání – –!
A přece vím: Zas vydá věčném po zákonu
tvá země obří plod, jejž seli do záhonů
tví velcí předci, smírní titáni.
Z tvé duše divě ďábelské a dětsky prosté
kultura nová, srdce úsměvného vzroste
a v čelo Evropy zas postaví.
Nic nadarmo –: Žít bude lid, jenž zlobou běsa
pro ideu svou, pro sen krásný, zmučen, klesá.
Bůh vždy své Joby zdvihá, oslaví.
76
OBSAH
NA LOKTECH ZEMĚ
Jitro7
Bílé ráno8
Povzdech9
Polední slunce10
Píseň11
Teskný západ12
Píseň13
Bílý potápěč14
Idylla15
Měsíc v mlhách16
BíláBledá noc17
Podzimní18
Zlomené jaro19
Nový domov20
Můj kraj21
Píseň22
SLADKÉ TICHO
Naše láska25
Osiřelá26
[77]
Osiřelý27
Břemeno lásky28
Odpusť29
Ve vleku dní30
Tíha31
Přikován32
Náš život33
Až odejdu35
Spokorněn38
Děti mé40
Až vejde41
Nemocné dítě42
Těžká noc44
Pokojné dny46
Tichému Robinsonu48
Jsem víc50
SLOVENSKU
Tatry55
Ještě Tatry57
U nádraží58
Cestou k vodopádům60
[78]
U vodopádů61
U salaše63
RUSKO
Jako legenda69
Trojka71
Orle můj73
Bůh tě oslaví75
[79]
Kniha tato vyšla v květnu
1924
jako VI. svazek Květů Země,
které řídí Stanislav Minařík.
Nakladatelé Kvasnička a Hampl
v Praze.
Upravil V. H. Brunner.
Vytiskl
Edvard Leschinger
v Praze.
[81]
Autor vydal
MODLITBY VÍRY A LÁSKY
Básně, II. rozmnožené vydání.
NAŠE VEČERY
Básně a prosa.
ZBYTEČNÝ
2 díly, báseň.
O BOHA, ŽIVOT A MŮJ LID.
E: mk; 2006
[83]