PÍSEŇ.

R. Bojko

PÍSEŇ.
Velký v zlatém hávu sluneční zdvih’ hlavu na stříbrné míse. Teskní píseň splavů. Křídla zlatých mraků, pohádkových ptáků, v řece zmáčejí se. Plápolavou krásu rozšlehaných vlasů nebem rozprostírá. V nevýslovném žasu, nepohnutě, němě udivená země zdola za ním zírá. Hasne zlatý plamen. Stromy tuhnou v kámen touhou nekonečnou. Cítíš, steskem zraněn: Pohádka je krátká chvíle žití sladká, krása světů věčnou. 11