U VODOPÁDŮ.

R. Bojko

U VODOPÁDŮ.
S hněvem a lkáním spousty vod mléčné z jakési velké nádrže věčné, skalními duchy s výšiny nachýlené, řítí se divě přes kolmý sráz. Zdá se, to bílé rusalky, sešílené v záchvatu náhlém divého bolu, střemhlav se vrhají se skály dolů, o hroty tříští bělostný vaz. Sladké jich ruce úbělem kmitnou, když se stěn hladkých bezmocně chytnou, obloukem šlehne perlový pás. Po vodách splývá stříbrný vlas. – Buřičské vlny zbavené pout – Svobodou náhlou opilý proud. Vichřice burácejících tonů, nářků a kleteb, zoufalých stonů, hněvivých živlů divoký jek. Duhových barev radostný třpyt. Výsměšných očí zelený svit – Vody, jež s těžkou umělců mukou chorobně chvějnou, zoufalou rukou o stěny věčna bolestně tlukou. Žalná jich vzpoura, pohyb a ruch – – Nad nimi však, rozestouplé v dálný kruh, s nepohnutým, lhostejným, až mrazným klidem 61 ve svém majestátu, těžké velebě zachmuřené hory strmí do nebe, jako nad lkajícím, pracujícím lidem němý bůh. 62
Básně v knize Prosté květy:
  1. JITRO.
  2. BÍLÉ RÁNO.
  3. POVZDECH.
  4. POLEDNÍ SLUNCE.
  5. PÍSEŇ.
  6. TESKNÝ ZÁPAD.
  7. PÍSEŇ.
  8. BÍLÝ POTÁPĚČ.
  9. IDYLLA.
  10. MĚSÍC V MLHÁCH.
  11. BLEDÁ NOC.
  12. PODZIMNÍ.
  13. ZLOMENÉ JARO.
  14. NOVÝ DOMOV.
  15. MŮJ KRAJ.
  16. PÍSEŇ.
  17. NAŠE LÁSKA.
  18. OSIŘELÁ.
  19. OSIŘELÝ.
  20. BŘEMENO LÁSKY.
  21. ODPUSŤ.
  22. VE VLEKU DNÍ.
  23. TÍHA.
  24. PŘIKOVÁN.
  25. NÁŠ ŽIVOT.
  26. AŽ ODEJDU.
  27. SPOKORNĚN.
  28. DĚTI MÉ.
  29. AŽ VEJDE.
  30. NEMOCNÉ DÍTĚ.
  31. TĚŽKÁ NOC.
  32. POKOJNÉ DNY
  33. TICHÉMU ROBINSONU.
  34. JSEM VÍC.
  35. TATRY.
  36. JEŠTĚ TATRY.
  37. U NÁDRAŽÍ.
  38. CESTOU K VODOPÁDŮM.
  39. U VODOPÁDŮ.
  40. U SALAŠE.
  41. JAKO LEGENDA.
  42. TROJKA.
  43. ORLE MŮJ.
  44. BŮH TĚ OSLAVÍ.