Večerní píseň.

Jaromír Borecký

Večerní píseň.
Na snětích, křoví, květinách, po amarantech, lilji nach se velký jasnou pruhou táh’, a na růži svit slunce dlel, než v bezdno temnot nazpět sjel; však na mou bolest zapomněl. Do korun jedlí vítr sáh’, zpěv ptáků blouznil v houštinách, a ve všemmíru výšinách, na křídlech divné něhy pel, tón radosti a plesu zněl; však na mé srdce zapomněl. A anděl smíru z dálných drah nad hříšnou zem se snesl v tmách, skyt’ mannu všem, kdož lačný práh’, dal klid a mír, vzal bol a žel a v mrtvých průvodu dál spěl; však na mou duši zapomněl. 17