Čínská píseň.

Jaromír Borecký

Čínská píseň.
Proč chodit jsi mi zakázala v stín osvětlených oken svých, jež ztrácejí se v moruších? Mé srdce k tobě láskou sálá, což láska se kdy řečí bála? V hor klínu trčí palác zlatý, v sněť pláče bystřin vodopád, ó zanech otce, matku, bratry, sny lásky se mnou jdi tam lkát! Proč vzpřísti jsi mi zakázala bol, který se mi v nitru zdvih’, v tuš na žlutavých vějířích? Mé srdce k tobě láskou sálá, což láska se kdy písní bála? V jas rozkoší pták výská vzňatý, v skal tesy šeptá jezer spád, ó zanech otce, matku, bratry, žal lásky se mnou jdi tam štkát! 64 Proč líbat jsi mi zakázala? Zní polibek jak zvonků smích na nohou hang-šeu tančících. Mé srdce k tobě láskou sálá, což láska se kdy líbat bála? Vlá vítr v haluz osyk spjatý, zář měsíc line v srázů spád, ó zanech otce, matku, bratry a štěstí lásky nech tam vzplát! 65