Podzimní motiv.

Jaromír Borecký

Podzimní motiv.
Ku žhoucí hranici, jež ve purpuru hoří, nad vůní lesů mdlých se slunce potácí, své bílé paprsky do lkavých buků boří, jichž listí zažloutlé do ruda krvácí. Jak leknín z čistých vod se roztouženě noří vzdech mládí zašlého, jež věčnost nevrací, ve hudbě líbezné na smutku stoupá moři, co vzduchem tihnou v jih jeřábi tuláci. Ve teskných olší stín, kam zřel jsem padnout ptáka, do rosy bujných trav mne tichý rybník láká, je temný, hedbávný a pokryt sítím řas. Jak oko dívky mé je tajemný a stinný, jež v žití všedního proud lethargický, líný má duši hlubokou a melodický hlas. 56