Sen letní noci.

Jaromír Borecký

Sen letní noci.
Na těžká víčka sen mi pad’, zřím víly do tmy hvozdů plát. Kde květe bílý chrysanthem, list lopuchy se chýlí v zem, v zelené záři měsíce jdou prostovlasé tančíce. Zřím víly do tmy hvozdů plát na louce květů laškovat. V zelené záři měsíce spí na křídlech jim jepice, a v proudech vlasů diadem plá purpurovým západem. Na louce květů laškovat, ó nekonečná kouzla vnad! Ve proudech vlasů diadem, nach, zlato, stříbro řízy lem, za zvuků syring, šalmají své nahé údy splítají. 54 Ó nekonečná kouzla vnad, těl harmonie, rythmu spád! Za zvuků syring, šalmají svou královnu v mhách vítají, co v lásky muka, žal a ston jí v náruč klesá Oberon. Těl harmonie, rythmu spád! Jak sladko by tu umírat... Ó lásky muka, žal a ston... Mým touhám pro lék v luny sklon kams’ v kapraď, Pucku, rychle kvap. Ó moje víla, moje Mab! 55