I. Zvad’ v mlhách tiše bledý měsíc,

Jaromír Borecký

I.
Zvad’ v mlhách tiše bledý měsíc,
Zvad’ v mlhách tiše bledý měsíc,
jak perla bledý v lesy pad’, pad zlatý, vzňatý z mraků směsic a zmámen vůní květů zvad’.
Vzdech růží bílých v šero kane, v tmu klesá šero, rosa v mech, v mech kane, tane v květy stkané, mnou vane, plane hořký vzdech. Jsem unaven tou mdlobou času... Ten bledý opál, zhaslý v snu, jak včera, vím, ve vůni vlasu na bílé šíji naleznu. 33