Ruce.

Ruce,Ruce.
Sníh vašich rukou sepjatých za varhan hudby monotonní, jež v olejů se dýmu roní, do hudby plane veršů mých. Nad úběl jejich zářivý tak mramor z Paru čistý není, v nějž Afroditu v opojení vzmach dláta vydech’ vášnivý. Zpod nehtů nádech růžový se ve krůpějích pletí šíří, dlaň z broderií krajek hýří, jak z karraru sny Canovy. Z těch rukou vůně šeříku vlá zvadlým kouzlem mušelínů, z jichž rozvířených pěn a stínů zřím čarovnou jich mimiku. To pružné, měkké pohyby jsou sváté lahodnými rythmy, ať na modlitbách v chrámu přítmí neb v záři loge vzplály by, 21 Čiči v tance žár jak festóny by vzpjaly se ve pósách snících nad proudy vlasů splývajících, jak činila to Taglioni. Bol tichých melancholií z nich dýchá, smutků zápas dlouhý, jich zářný tvar v mé plane touhy, jak z bílých květů lilijí, Vv něž setkána jest opona, dlaň spíná z gobelinů schvěných v sny trpících a opuštěných na zlaté půdě Madonna. 22