Largo.

Jaromír Borecký

Largo.
Ve sladkých záchvatech, kdy láska srdcem kane, já nikdy neslíbám tvé vlasy plné vůně ni jemné roucho tvé do bledých růží stkané, má duše nadarmo po polibcích tvých stůně. V tvých prsů kalichy, z nichž hyacintů vůně jak něžné záchvěvy tuch nedosněných kane, svou hlavu zmámenou já neskloním, jež stůně v stín měkký řízy tvé, v mdlý šarlatu pel stkané. Co jiným rameno tvé svítí v krépy stkané, má láska marně v tmách své kantilény stůně, v mé srdce nemocné a opuštěné kane bol sytý hořkostí a dechem ostré vůně. Do nostalgických snů, jichž žárem skráň má stůně, tvé tělo, lilije v nach inkarnátu stkané, jak vása nádherná plá plná těžké vůně, z níž lásky vyhnancům smrt balsamická kane. 27