Mystické ženy.

Mystické ženy.
Na mramor oltářů svou bledou hlavu kladou, u paty svatých soch se rozčilené chvějí, mráz utrpení zžeh’ jim duši jejich mladou, jsou listy zaváté, jež výparem svým tlejí. Ty z komor klášterních ve božském vytržení na tvrdé lože své zpět po znaku se řítí, pro jejich modlitby den dosti dlouhý není, jich vzpjatá ramena tmou smutných chodeb svítí. Ty děcko u prsu na vlhkých stupních chrámů ve mdlobách hladové se choulí za soumraku, měst vřavou tupé již tam vyseděly jámu, zář nebes hasnoucích v svém vytřeštěném zraku. A jiné v procesích jdou s davem jásajícím ve dýmu vonných nard a opojivém zpěvu, za zvonů hlaholu, míň rovny kajicnicím než ženám vášnivým v svém nadšení a hněvu. Vždy zpívá v modlitbách jich duše unavená, ta boží nevěsta, jež po polibku žízní, po stupních devíti za ženichem svým stená, až bolný její vzdech před trůn tvůj, Kriste, vyzní. 67 Ty, králi veliký a šírých světů pane, ty, slunce života, jsi víra jich a síla, tvé skráně zmučené a trním rozbodané jich ruka žilnatá by ráda ochladila. Ty ženy trýzněné svým rozháraným citem jsou stíny kathedral, v něž znova vždy se vrátí, jich duše nadšené lamp věčných chví se svitem a s vůní kadidla se v kapkách v éther tratí. 68