Jarní noc.

Jaromír Borecký

Jarní noc.
(Dixain.)
Vždy prostovlasá jde, jak kráčí dívky mladé pro květy do lesů na svatební svůj hod, na bledý amarant svou lehkou nohu klade a shýbá jeho stvol nad kamenitý brod, kde v skrytu lekníny se snivě noří z vod. Tak jednotvárný zvuk tou němou tiší táhne, jak by kdos volal vás, jenž stejně s vámi práhne; kol luny stříbrné mha nadechnuta vře, a tklivou náladou zrak chodce v slzách vláhne. Tou dobou básníkům se chorým lehčej’ mře. 53