III. Pod balkonem, jenž tmavý

Jaromír Borecký

III.
Pod balkonem, jenž tmavý
Pod balkonem, jenž tmavý
již z tíže květů čněl, pln touhy refrain žhavý mi ještě duší zněl. Ó žel, že líbat směl, jsem směl jen mžik, nic dél, ó žel!
Pln touhy refrain žhavý mi ještě duší zněl, ó rubín rtů tvých smavý, ó ramenou tvých běl! Ó žel, že líbat směl, jsem směl jen mžik, nic dél, ó žel! Ó rubín rtů tvých smavý, ó ramenou tvých běl! To večer byl a lkavý kdes v tichu slavík pěl. Ó žel, že líbat směl, jsem směl jen mžik, nic dél, ó žel! 35 To večer vyl a lkavý kdes v tichu slavík pěl pod balkonem, jenž tmavý již z tíže květů čněl. Ó žel, že líbat směl, jsem směl jen mžik, nic dél, ó žel! 36