Hora v Polohu.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Hora v Polohu. Bájka.
Za Libuše, kdy byl plný divů svět, Praví se, že Chlum tak zježil hřbet, Tak y prej se rozdul vbřiše, Až se lekly Netolice. Což to dím? y Cheb y Pardubice. Lidé, strachy mrouce, pádem z Tiše Utíkali k Brlohu. Nastojte! kdož jaktě živ Viděl taký hrozný div? Hora vpolohu! Vtom, kdy skály ječí, kdy se lesy ježí, Zděšená zvěř zpeleší pryč běží, Kdy je hrozný všudy zvukzvuk, Hřmot a hluk: Pukne Chlum. Y vyskočí.. což? slyš: Maličičká myš! Tak se leckdys básnířův až hrůza Nadme Muza. Ten tu křičí: Já chcy hlásat předůstojně O obrovské s Bohy vojně. Však co bývá často zjeho rýmu? Trochu dýmu. A. Puchmajer.
21