Laskavec.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Laskavec.
Rádabych se líbila, Ksobě lásky vroucý Dovšech srdcý nalila, Nikdý nehynoucý. Čímž se ale musejí Srdce lidská vábit? Což mi může jistěji Jejich lásky nabyt? Hladké čelo spanile Vlásky premované? Krev a mlíko přemile Vlíčkách malované? Zoubky, co kost slonová, Rtové koráloví? Vustech vůně růžová, Oděvové noví? Libé zření očiček, Jadrných a krásných, Jako leskot hvězdiček Naobloze jasných? Sličné těla složení, Kdež se spatřit může Modrých žilek vnešení, Vmléko outlé kůže? 24 Ale což mi prospěje Heskou, krásnou býti? Studený jak zavěje Větřík, vadne kvítí: Tak y sličné tváře květ Uvadne a zhyne; Sotva tomu málo let, Rychlým krokem mine. Jen kde mysli vznešenost Čelo ozdobuje, Lásky klidem blaženost Oči vyjasňuje; Jen kde líčka maluje Barva stydlivosti, Zoubků, rtů, ust zvyšuje Moudrost spanilosti; Kde hlas, hnutí, kráčení, Vzhled a oděv čistý Statečného smejšlení Jestiť důkaz jistý. Kde se obraz Věčného Načlověku třpytí, An se všeho nectného, Dobře čině, štítí: 25 Tam jen krása skutečně Nikdý nehynoucý, Nacházý se společně Sláskou uvšech vroucý. Ctná a moudrá osoba Všem a vždy se líbí, Víc než heská podoba, Kdež to dvé jí chybí. Jan Zabranský, Moravan.