Terezyi, Alžbětě, a Apollonyi hraběnkám Vratislavkám z Mitrovic, dcerám Eleonory hraběnky Vratislavky Netolické, rozené Vrbnové.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Terezyi, Alžbětě, a Apollonyi hraběnkám Vratislavkám z Mitrovic, dcerám Eleonory hraběnky Vratislavky Netolické, rozené Vrbnové. V Praze, spočátku měsýce Června, léta 1798.
Již zas změsta ucházýte; Orozkoš se nezmejlíte, Nesnadnoť lze oklamat. Míle pramen vyskakuje, Y když chvoj jej zatemňuje; Řeřichou se zelená. Polouce, když větřík věje, Bukvice se tiše chvěje, Přemílotě pochodit. Obilí jakť libě voní! Ječmen žíto spěšně honí, By se brzy vymetal. Y vám mílo pocvičiti, Kdo míň umí, vyučiti; Všecko ctnostně konáte. 117 Krajany své těšte, cvičte! Aniž vám kdo čeho vyčte; S Čechy mluvit umíte! F. Tomsa.