Dívka věrná.

Dívka věrná.
Panna růžová vlesýčku Sobě zmejlila cestičku, Vhouští zůstala státi. Smutně rukama lomila, Tváře slzami kropila, Kam se nevědouc dáti. Mezy stromečky němými, Mezy horami mrtvými Skal se počala ptáti; Skály bezbožně mlčely, Stromy mluviti nechtěly, Kam má panna se dáti? Zlatí povězte ptáčkové, Jak se zcestičky trnové Mohu dostati zháje? Zlatí ptáčkové zpívali, Lasku milostnou vzývali Vsvátek prvního máje. 127 Semtam zvířata běhala, Zvěř se na pannu dívala, Chvílku počala státi; Pročs sem zalezla panenko, Krásy májové milenko, Chcešli snámi zde hráti? Skály, lesy a ptáčkové Přáli mladosti májové, Krásy nechtěli pustit; Když vtom jakýsy temný hluk, Jakby zstromu se zlomil suk, Počal vháječku chrustit. Proč má andělská panenko, Krásy májové milenko Máčíš slzami tváře? Kvete vlícy ti růžinka Krásnějc rájská než květinka, Svítí jasná jí záře. 128 Růži zalíváš slzami, Jako drahými perlami, Kzlé by nepřišla skáze? Kvete krásněji růžička, Když jí nemoří slzyčka, Khořké vylitá vláze. Mezy hudbami sladkými, Mezy písněmi milými Zněl tak líbezný hlásek. Panna vůkol se dívala, Láskou srdečně vzdychala, Zlatý odpala pásek. Sladký„Sladký zpěváčku! pravila: Vlese cestu sem ztratila; Veď mne kmilému hochu!„hochu!“ Kdo má panenko tvůj hoch být, Snímž chceš radostný život mít? Popiš milého trochu. 129 „Milku! neznášli milého Hocha nadzáři jasného Pěkně szlatými vlásky? Ten, co zrůžové hubičky Loudí medové písničky, Očkem střílívá lásky?“ Jakbych panno měl milého Hocha nadzáři jasného Svlásky zlatými znáti? Tisýc mládenců chodívachodívá, Lásky očima střílívá, Chtíce sděvčaty hráti. „Mezy tisýcy jediný Můj je mládenec nevinný, Srdcem milence věrným. Promne rádby dal celý svět, Zlato, májové krásy květ, Sočkem jiskřícým černým.“ 130 Nevěř panenko mladosti, Často měnívá radosti, Hledíc krásnější panny; Dnes zust vylívá tobě med, Zejtra vypouští zsrdce jed, Smejšlí natebe hany. „Můj hoch čistý jak zlato jest, Zust mu nevyšla nikdý lest, Rozkoš vstálosti hledal; Co je polhavé řeči tvé, Onby zazlato milé své, Zasvět daleký nedal.“ Jako nevinná hrdlička Krásná milého dušička, Vctnosti radosti hledá, Srdce krásného dobroty,dobroty Váží nadzlaté klénoty, Milé zanebe nedá. 131 Jak vosk parnem se rozplyne, Láska srdečná zahyne, Panně tváře se kropí; Láskou prohezké panenky Věrné nehledí milenky, Zradu, nevěrnost tropí. „Smejšli zradu a nevěrnost, Bys mou podvrátil upřímnost, Nejsy zpěváčku vstavu. Byť mne mučily nářeky, Hocha milovat navěky, Proněj dáti chcy hlavu. Bych se milému líbila, Pásek zezlata sešila Vlastní rukou sem sobě. Veď mne zpěváčku zháječku Kmému věrnému srdéčku; Pásek zato dám tobě.“ 132 Vzlatu nehledám radosti, Žádat srdce jen milosti: Co je pozlatém pásku? Zlato, stříbro a kamení,kamení Nezná pravého blažení, Sladkou volím sy lásku. Zanech panenko miláčka, Vyvol sladkého zpěváčka. Vzdej se srdéčku mému. Dnem y nocý chcy písničky, Zlaté zpívati divčičky, Hráti srdéčku tvému. Zpěvák krásný a mladý jsem, Stříbra, zlata mám plnou zem, Drahé klénoty ktomu; Tváře jako máj kvetoucý, Srdce protebe horoucý, Milá, semnou poď domů. 133 „Stebou mělabych domů jít, Svému nevěrnou hochu být, Prozem, stříbro a zlato? Zazlou nevěrnost dívčičky Khochu zvadlyby tvářičky: Nechcy celý svět zato. Smilým vnevinné milosti Sladké požívám radosti, Ráje bezněho pouště... Měj se dobře, zlý zpěváčku! Zlásky kvěrnému miláčku Zajdu vstrašlivé houště.“ Zde jsem... Miláček vyskočil, Ksrdcy svému se otočil, Líbal panenku hezkou. „Jaké zlatoušku radosti! Otvé lahodné věrnosti Píseň zazpívám českou.“ V. Nejedlý.
134