Přílišná naděje a nedošlá moudrost, oboje ztrestané nakuře a navejceti.
Hospodyň pustila kuřičku vzýmě
Zkurníka, hnala ji dojízby: ty měmně
Poneseš vejce; a dala jí koš
Podlavu; zavdy mně přineseš groš.
Jaro když nastalo milé, když hřila
Zem, kura podvoře kračecy čila,
Že se chce veškeren zelenat dvůr,
Vyvedla zkurníka pernactva kůr.
Vyjděte zarestu smutného, zetmy,
Vníž ste se krčily: hospodyň sdětmi
Vyšla sy zjízby již napole ven,
My také podvoře slavme ten den.
První se kohoutek ubíral kbrance,
Kslepicy valil a vyváděl tance;
Těpal ji křídlem a zakokrhal,
Dupal sy, nožky div nepotrhal.
Pozdvížil ohnivý hřeben a kýval
Podbradkem červeným, vždycky jak míval
Obyčej, kuře když pochleboval,
Pěkně se zamilost poděkoval.
75
Poslechni kuřičko přísahu lásky;
Vzpomeň sy, jak sme se, klvajíc klásky,
Vstodole napodzym zavěřili,
Manželství najaro přislíbili.
Slovo mé poctivé tobě je věrné
Dosavad, nijaké ouskoky černé
Ktobě mou upřímnost nezkalily,
Býti tvým najaře nezbránily.
Pocytla kuřička vsrdéčku měnu,
Povděčna jsouc tomu ženicha věnu,
Klaníc se capla a děkovala,
Vmoc se mu manželskou poddávala.
Sotva pak manželství počala znáti,
Celému stavení návěští dáti
Chtěla a běhala khospodyni,
Kvokajíc pojízbě, pokuchyni.
Zpouzela, volala nasmilování,
Starostí skřečela bezukonání,
Ažby se hospodyň dovtípila,
Místo jí kpolohu vyštípila.
76
Důvtipná hospodyň chystavši košík,
Slamou ho dlaždí, a vezmucy nožík,
Nakrála kuřičce nakostky chléb,
Plný jí podala vodičky střep.
Pohov sy kvočenko! napí se chutně,
Nechtěj se starat a naříkat smutně:
Viz, tudy budeš své hnízdečko mět,
Vteple a vpokoji rozmnož svůj svět.
Plna jsouc radosti, napospěch jedla,
Vnaději rozkošné dokoše sedla;
Vajec dvě desýtky nanosyla.
Každým se kohoutku pochlubila.
Najednou oboje rozepnouc křídla,
Bolestně nasvého kohoutka vzhlídla,
Natři se týhodny rozloučila,
Lásce se manželské poroučila.
Kyž vdobě této tvá poctivá kože
Manželi, nezkusý krutosti nože!
Zdráv buď a ochraň se odevšech škod,
Až tobě mladý tvůj vyvedu plod.
77
Kohout ji nádherným sprovodil krokem
Dokoše, odejda ještě se bokem
Obrátil, slíbiv jí navštívení,
Jen coby dvorek byl otevřený.
Zasednouc kuřička rovnala kolem
Hnízdo a vajíčka hrnula dolem
Podsebe, všeckaby vyseděla,
Záprtku žádného neviděla.
Nyní se fantazý procytla zesna,
Vzpomněla kuřičce: lonského vesna
Kuřátek vylíhlas jediných pět,
Teď ale vyvedeš nemalý svět.
Matičko hospodyň, viz moje dítky,
Ktobě že volají okousek střídky;
Tak řeknu, chlubíc se předvšeckými
Matičce dítkami dvadcýtými.
Ona jim podrobí nemalou skývku
Měkého chleba, a zavolá dívku:
Jdi, přines kachel, a podstůl ho dej,
Mlíka jim sladkého doněho vlej.
78
Již se jí zdálo, že vmateřské slávě
Smladými ponové choděcy trávě
Kvoká a obíhá, dohlídajíc,
By se jim škodného nestalo nic.
Ba věru! co se mi namysli moce?
Dětiby dřív znaly trávu, než otce!
Předně je kohoutku vyvedu vstříc,
Vím, že je zotcovských přivítá plic.
On také naproti poběhne cválem,
Skaždým se chtít bude rovnati králem:
On bude děti své obskakovat,
Předvranou, předstrakou obraňovat.
My sy je zdělíme nadvoje stáda:
Kohoutek sholkami, já chodím ráda
Schlapcy; on půjde sy skuřičkami,
Já ale sdesýti kohoutkami.
Vidím již, jak ony kemně se hrnou,
Smatičkou choditi všecky že trnou
Více než zaotcem, ač jeho plod
Jsou, ale zmaminky mají svůj rod.
79
Nahřbetě mém budou vzhůru a dolů
Skákat a lítat, a líbat se spolu:
K otcy se nebudou ubírat vstín,
Vždy ale vmateřský podlezou klín.
Může sy kohoutek všelikam hledět,
Já budu smladými vkoutečku sedět:
Jedno se přesdruhé rozběhne ven,
Podvodný chtít bude lapati sen.
Pochvíli půjdeme škubati listy,
Hledat jich naučím červy a hlisty:
Toť bude nejlepší naučení,
Jak mají dobývat vyživení.
Najdouli housenku, šneka neb chrousta,
Vše, coby maličká nezmohla ousta,
Poprosý, já abych pomohla jim:
Namalé částky to porozdrobím.
Jestli se některé vdaleké cestě
Ztratí, co vneznámém příchozý městě,
Rychle, jak maminčin uslyší hlas,
Byťbylo kraj dvora, přiběhne zas.
80
Dáli nám hospodyň vařené kaše,
Tať bude rozkošná lahůdka naše;
Odženu slípky a kapouny preč;
Utekou, jakby je zachytil křeč.
Svých svolám samotných kžrádlu a kpití,
Lahůdkmi nás jenom hospodyň sytí.
Skrejte se předemnou vy jalové
Matky a kleštění kapounové.
Tak skurou fantazý rozhřitá hrála,
Dva dni a dvě nocy, aniž jí přála
Pokrmu užit a pokojně spát,
Až zkoše tuhý ji vypudil hlad.
Natřetí denden, aby zmořené oudy
VžkřísylaVzkřísyla potravou, vylezla zboudy,
Zobala kvapně, co pocestný host,
Řkucy: to bude zas nadva dni dost.
Pojedši rychle se kpolohu svému
Vracý a diví se odkoulenému
Jednomu vejceti, hřebajíc mu:
Proč mezy druhými neležíš tu?
81
Jestli tě maminka nebude hříti,
Lůnemli jejím se nebudeš krýti,
Zachladneš. Poslechni, příklad sy vem
Zvajíček druhých a přilehni sem.
Pobludu prvním chcy pomocy tobě,
Ovčičku ztracenou přivinu ksobě:
Ačkoli vmateřský uběhlos hněv,
Vím ale, mušky že netresce lev.
Jak se však stává, že vnezkušenosti
Neráda učení opatrnosti
Poslouchá mládež, a posvojí jde
Poradě, tak také stalo se zde.
Kárání matčino prospělo málo,
Zpurnému vejceti lépe se zdálo,
Ležet ven zhnízda a nachládku být,
Nedat se napořád mamince hřít.
Stará již myslila, najejí radu
Nemoudré vejce že nabylo bradu;
Chyby že litujíc supřímností,
Podni se uteklo sdůvěrností.
82
Slavné již začala vítězství zpívatzpívat,
Nasmrt se dítěte nebudu dívat;
Sedla a vajíčka promítala,
Jemuby prostranství udělala.
Domnělí snové se vrátili zase,
Vyvedli kuřičku ven mezy klase;
Tu se jí zjevila hromada zrn,
Zelený tam zase přiloudil drn.
Nyní chtěl kohoutek navštívit ženu,
Nemoha přesdvorek, přeletěl stěnu;
Oknem sy vyskočil dosvětnice,
Nakoukal podstůl y podlavice.
Sradostí běžel, když vzatmělém kútku
Schovanou uviděl ženinu budku,
Zdráva buď vnedělích! jakpak se máš?
Pravil jí: Ty se mi zmořená zdáš.
Ona mu děkujíc, svěřila všecka
Radostná vidění, nemoudrost děcka:
Oboje to že jí myšlinek moc
Splodivši kolikou zkazylo noc.
83
Netrap se domněním, kohout jí praví:
Přepátá doufání mařejí zdraví:
Vzpomeň sy na Tetku chocholatou,
Na Vlašku, na Kmotru kulovatou.
Ty také skřečíce chtěly se kravám
Našířku rovnat, a svým radit hlavám
Nemohly, kuřátek namnoho kop
Čítajíc, předčasem říkaly hop.
Chocholka namísto kuřátek kopy
Vyvedla káče, jenž vmatčiny stopy
Nechtělo šlapat a navodu šlo,
Pečlivé matce smrt přispíšilo.
Nádherná Vlaška, jenž s nákladem fůře
Nechtěla vstoupit, nanaší hůře
Šmatlavým obdaříc dítětem svět,
Hanbou a žlučí ho odběhla hned.
Kuličce, té místo dvadcýti šesti
Dvě se jen vyklouly; jaké to štěstí!
Pravila hospodyň: Dost tebe mám,
Poď, rachno hubatá! nože ti dám.
84
Ty tedy vdoufání nepřestup míry,
Ať mezy dvě také nepadneš díry:
Málem kdo pohrdá, nebere moc,
Podvodným dobrou dej myšlínkám noc.
Kuřička vsamotě přemejšlíc tiše,
Cýtila ouzkost a moření vbřiše:
Bála se, kohout že dobřeby měl,
Její že radost se obrátí vžel.
Povstavši podruhé, zdvíhla se vbázni,
Zastala vejce, své odporné kázni,
Nastraně ležícý, odkoulené
Oddruhých, celé již zachlazené.
Shorností kárat je počala přísně:
Otobě nezdaro! smutné se písně
Složejí: ztebe sy nezkušení
Vezmou ksvé výstraze naučení.
Mamince nevěříš, nasebe skládáš,
Bělmo máš vočích a obarvě hádáš?
Jestli se dohnízda neuklidíš,
Světla věř denního neuvidíš.
85
Umřeš, a nový dáš pošetilosti
Příklad, že kolikým hnáty a kosti
Zlomila; nevzdůruj mamince víc,
Neraď sy pozdě, ať nevejdeš vnic.
Ty ještě, čím kuře živo být začnezačne,
Nevíš, co mamincemamince, dříve než načne
Škořípku vejcete, podvadcet dní
Vystojí nesnáz a nemnoho sní.
Ještě jsy vejce, a budeli ztebe
Kuře kdy, samotné předzvídá nebe:
Tebou se chlup ještě neraduje,
Samoli ožiješ, naváze je.
Vejce se podmatkou musejí pařit,
Majíli kuřata dobře se dařit;
Mám ještě posvojí mamince znak,
Ona mne podobně vyhřila tak.
Snad se co nezdárné vyvrhnout dítě
Nemíníš? Já syce, druhé když vlítě
Vyvedu, nahnůj tě vyklidím preč,
Tak jako zločince vyhostí meč.
86
Já tobě, třebas moc zmeškalo, kvůli
Očtyři dni déle zadržím vkůli
Kuřata, budešli poslouchat chtít,
Podlé však zásoby žně budeš mít.
Ještě je podruhé podsebe vzala,
Snad že jí uvěří? Ale když vstala
Našestý den, bylo odctnuté zas,
Matku tak povšecken trápilo čas.
Velikým nadzkázou dítěte hořem
Zplakala: Nadšírým bezvesla mořem
Zavrhna mateřské vykoupení,
Kvlastnímu plavíš se utopení.
Předce však lůno své nezavru tobě,
Dodoby poslední vrátím se ktobě;
Neskoro vzpomeneš, jak byla zlá –
Vostatním tažení – porada tvá.
Již ale vtesklivém čekání bídně
Tři kuře ztrápené minuly týdně:
Poslušná vejce se počala klút,
Nezdárné nyní svůj želilo blud.
87
Prosylo matky, by seděla ještě
Několik dní; jako žížnivá déště
Zem čeká, tak ono zastínění
Matky že ksvému chce obživení.
Svolila matka mu pomocy chtícý;
Děti však malé sy nedaly řícy,
Začaly vybíhat, pištět a hrát,
Podchvílí pomatce žádaly žrát.
Zobojí strany jsouc zklíčena matka
Těžké to zadání rozsoudíc zkrátka:
Projedno zpozdilé nezanedbám
Tak mnoho poslušných: katu ho dám.
Ven tedy zhnízda se bolestně brala
Sdevatenácti, jimž namístě dala
Učení oškodě neposlušných,
By se tak žádnému nestalo znich.
Pohleďte, pravila: navejce marné!
Bylo tak jako vy, zdravé a švárné
Předtřemi týhodny; že ale mou
Zavrhlo poradu, zhynulo svou.
88
Matičku vmoudrosti přeskočit chtělo,
Dost ducha, málo však rozumu mělo;
Samo se bezmatky troufalo klout,
Samo sy smrtedlný vyřeklo soud.
Ukáži vám je, a rozklvla šupku:
Všecky hned utekly, jakoby šňupku
Dostaly podnosy, prohrubý smrad
Valem se zkoše ven počaly drát.
Hospodyň podobně nemohouc snésti
Smradu, a nos sobě držecy vpěsti,
Pravila: Dům ty mi nezakaď můj,
Hyb odsud! protebe dobrý je hnůj.
Tak tedy slovútným vajíčko rekem
Chtěvši být, smradlavým zůstalo škřekem;
Chtěvši být mistrem a neznajíc běh
Řemesla, životem platilo cech.
Nahnoji celému hlásylo světusvětu,
Obzvláštně prchlému mladosti květu:
Tak jako já nyní záprtkem jsem,
Učenost nezralou polýká zem.
89
Želíc ho kuřička, chtěla všech učit:
Hrubým se nadějem nedejte mučit;
Doboha stvoření rozkoše má,
Vezma to pokojně, Bůh co mu dá.
Augustýn Kuča, Moravan.