Děvčino smrti rozjímání.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Děvčino smrti rozjímání.
Šperku věncův nejkrásnější, Růže, květin bohyně! Občerstvení nejmilejší Vmladosti své hodině: Nedávnos mou hlavu krásně Šlechtila co dennice; Nynís zvadla již tak časně? Takť je život nanitce! Krutému kdož tvému může, Smrti! ujít kynutí? Zajeden den vadne růže – Já – snad vjednom mžíknutí. J. Seidl.